Bezdomovectví je definováno jako „stav, kdy člověk nemá domov“. V 50. letech 20. století byla myšlenka bezdomovectví pouze myšlenkou. Přibližně „70 % světové populace, čítající asi 2,5 miliardy lidí,“ žilo ve venkovských oblastech. Dnes se však odhaduje, že na celém světě je bez domova nejméně 150 milionů lidí a celkem 1,6 miliardy lidí nemá odpovídající nebo vhodné bydlení. Podle údajů OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) se Spojené státy (USA) v roce 2015 z hlediska podílu bezdomovců na celkové populaci umístily na 11. místě za Austrálií, Kanadou, Německem, Švédskem a dalšími zeměmi. Na těchto statistikách je zajímavé zejména to, že první dvě země, Austrálie a Kanada, mají plány na řešení bezdomovectví, zatímco poslední dvě země, Německo a Švédsko, žádný typ národního plánu nemají.

Podle výroční zprávy Ministerstva bydlení a rozvoje měst USA (U.S. Department of Housing and Urban Development, HUD) pro Kongres za rok 2018 zažilo bezdomovectví během jedné noci roku 2018 odhadem 553 000 lidí. Pokud jde o bezdomovectví podle jednotlivých států, Kalifornie se umístila nejvýše s hrubým počtem 129 000 osob a Severní Dakota se umístila nejníže v hrubém počtu s 542 osobami bez domova prostřednictvím point-in-time count. V porovnání s rokem 2008 zažilo bezdomovectví během jediné noci ve Spojených státech přibližně 664 000 osob. Při pohledu na Kalifornii v roce 2008 zažilo nějaký typ bezdomovectví asi 158 000 lidí, tedy více než šestina z celkového počtu.

Definice:

Chráněné bezdomovectví: označuje osoby, které pobývají v nouzových přístřešcích, programech přechodného bydlení nebo bezpečných útočištích.

Nezastřešené bezdomovectví: vztahuje se na ty, jejichž hlavním místem nocování je veřejné nebo soukromé místo, které není určeno nebo běžně používáno jako pravidelné místo pro přespání lidí (ulice, vozidla nebo parky).

Chronický bezdomovec: označuje osobu se zdravotním postižením, která je nepřetržitě bez domova po dobu jednoho roku nebo déle nebo která zažila alespoň čtyři epizody bezdomovectví v posledních třech letech, přičemž celková délka bezdomovectví v těchto případech činí alespoň 12 měsíců.

Muž bez domova spí pod dekou s americkou vlajkou na lavičce v parku v New Yorku. Zdroj: ČTK: Jacobin. Creative Commons.

V průběhu prosince 2017 navštívil „Philip Alston, zvláštní zpravodaj OSN pro extrémní chudobu“, Kalifornii, Alabamu, Georgii, Portoriko, Západní Virginii a Washington a svá zjištění shrnul do související zprávy. V ní představuje Spojené státy jako jednu z nejbohatších společností světa, která udává trendy a je kultivovaným místem pro život. Po této chvále staví zemi do kontrastu se svými vlastními pozorováními a údaji shromážděnými v OECD. Nepřímo také útočí na USA a jde tak daleko, že zmiňuje, že „přísný limit slov pro tuto zprávu znemožňuje hlouběji se ponořit i do klíčových otázek: ukazuje nesmírnou šíři daných problémů, které se týkají lidí žijících ve Spojených státech, známé jako „země ostrých kontrastů“.

V téže zprávě Alston také upozornil na politiky, které v té době Spojené státy přijaly, jako jsou daňové úlevy a neočekávané finanční zisky (náhlý, neočekávaný zisk nebo výdělek) pro bohaté, snížení sociálních dávek pro chudé, zrušení ochrany (finanční, environmentální, zdravotní a bezpečnostní), která prospívá střední třídě a chudým, zrušení přístupu ke zdravotnímu pojištění pro více než 20 milionů lidí, zvýšení výdajů na obranu a mnoho dalších. Jedním z navrhovaných řešení tak důležitého problému byla dekriminalizace chudoby.

Vedoucí představitelé měst a států si však mohou myslet něco jiného.

Bunker Hill při pohledu z losangeleské radnice. Zdroj: Městský úřad v New Yorku, Městský úřad v New Yorku: Wikipedie v angličtině. Creative Commons.

Například v Los Angeles a dalších centrálních městech jsou neustále vidět „obří jeřáby a konstrukce“, které staví věže a další velkolepou architekturu výhradně proto, aby v nich „sídlily korporátní právnické firmy, investiční banky, realitní makléři, technologické firmy“ a další společnosti „za velké peníze“. V těch samých městech však lze při bližším pohledu rozeznat „tábory roztrhaných stanů, špinavých matrací, špinavého oblečení a lidí, kteří na ulici sotva přežívají“. Alston jde dokonce tak daleko, že vytýká starostovi Los Angeles Ericu Garcettimu, že místo rozvoje dostupného bydlení pro mnoho lidí, kteří nejsou schopni platit za své domy a bydliště, povolil táboření za 300 dolarů. To zhoršuje životní podmínky obviněných, protože se snaží včas zaplatit nezbytné platby, jako je zdravotní péče, jídlo, voda a nějaký přístřešek, ať už je to stan, nebo život na ulici. To ukazuje, že kriminalizace bezdomovectví představuje etický problém, který vtahuje lidi do nekonečného kruhu chudoby.

„Kriminalizace bezdomovectví problém neřeší. Dělá utrpení ještě brutálnějším a žene lidi žijící na ulici ještě více do stínu“. – Human Rights Watch

Podíváme-li se blíže k domovu, výroční zpráva o hodnocení bezdomovectví pro Kongres za rok 2019 naznačuje, že Alabama zaznamenala pokrok ve snižování míry bezdomovectví. Podle zprávy má Alabama „třetí nejnižší míru bezdomovectví v zemi“, ale také „jednu z nejvyšších měr mladých lidí bez přístřeší“.

Podle údajů United States Interagency Council on Homelessness (USICH) bylo v roce 2018 v Alabamě na základě komunitního sčítání 3 434 lidí bez domova. Níže uvádíme rozdělení jednotlivých kategorií statistik bezdomovectví v Alabamě:

  • Celkový počet obyvatel bez domova: 3 434
  • Celkový počet rodinných domácností zažívajících bezdomovectví: 280
  • Veteráni zažívající bezdomovectví: Bezdomovci: 339
  • Osoby zažívající chronické bezdomovectví: 540
  • Mladí dospělí bez doprovodu (ve věku 18-24 let) zažívající bezdomovectví: 158

  • Celkový počet studentů bez domova: Celkový počet studentů bez domova: 14 112
  • Celkový počet studentů bez doprovodu: 583
  • Nocleh: Bez přístřeší: 675
  • Nocleh: Přístřeší: 8219,5 tis: Hotely/motely: 681
  • Noční pobyt: Podvojné ubytování: Ne všichni studenti se těší na letní prázdniny: 12 021
. Zdroj: ČTK: FAMVIN. Creative Commons

Podíváme-li se na Birmingham, říjen 2018 byl poměrně rozporuplným obdobím kvůli neshodám a obviněním z diskriminace organizace Firehouse Ministries, která usilovala o získání podpory od města za účelem výstavby nového útulku Firehouse Shelter. Tato obvinění způsobila, že městská rada zmíněný plán zamítla, což přimělo starostu Birminghamu Randalla Woodfina ke kritice takového postupu, když prohlásil:

„Nemůžeme do každé situace vměšovat rasu. Bezdomovectví není problém, o kterém bychom měli mluvit jako o rasové otázce.“ – Randall Woodfin v rozhovoru pro WBRC Fox 6 News.

Při pohledu na populaci bezdomovců však stále existují rasové rozdíly. Podle zprávy Národní aliance pro ukončení bezdomovectví z roku 2018 Afroameričané „tvoří více než 40 % populace bezdomovců, ale představují 13 % celkové populace.“

Tyto rozdíly mohou být potenciálně způsobeny „staletou diskriminací v oblasti bydlení, trestního soudnictví, péče o děti a vzdělávání“. Vliv na ně mají také záznamy v trestním rejstříku, které mají Afroameričané častěji, což vede k potížím při hledání bydlení nebo práce, z níž by se dalo bydlení zaplatit.

USICH navrhl řadu řešení, která by potenciálně mohla míru bezdomovectví snížit, ne-li s ním jednou provždy skoncovat. Tato řešení zahrnují širokou škálu projektů a řešení, z nichž některá jsou uvedena níže:

  • Housing First: Poskytování podpůrných služeb a komunitních zdrojů lidem, aby si udrželi bydlení a nestali se znovu bezdomovci.
  • Rapid Re-Housing/Affordable Housing: Pomoc jednotlivcům rychle „opustit bezdomovectví a vrátit se do trvalého bydlení“ a zároveň být cenově dostupný i pro osoby žijící v hluboké chudobě. Přístup k němu musí být také dostupný podle potřeby.
  • Zdravotní péče: Mít zdravotní péči by těmto domácnostem umožnilo léčit a zvládat ty stavy, které je omezují v tom, aby vůbec získali práci.
  • Kariérní cesty:
  • Školy: Zajištění dostupných pracovních školení a zaměstnání pro ty, kteří žijí bez domova: Poskytnutí školní docházky dětem může být známkou bezpečí a napojení na širší komunitu.

Jsou v Kongresu předloženy nějaké návrhy zákonů, které by zmírnily bezdomovectví?

Ano, H.R. 1856 s názvem „Ending Homelessness Act of 2019“. Tento návrh zákona, který byl představen v březnu 2019 a jehož sponzorem je kalifornská poslankyně maxine Watersová, má mimo jiné za cíl vytvořit pětiletou cestu k ukončení bezdomovectví. V současné době musí být tento návrh zákona ještě schválen ve Sněmovně reprezentantů, než bude postoupen Senátu a prezidentovi.

Bezdomovectví je otázkou lidských práv. Jeho neřešení je porušením stanovených mezinárodních lidských práv.

Podle Úřadu vysokého komisaře OSN se bezdomovectví „ukázalo jako globální krize lidských práv“, zejména v národních státech, kde jsou k dispozici zdroje na jeho řešení.

V odpovědi na otázky zvláštní zpravodajky pro přiměřené bydlení Leilani Farha v roce 2016 USA NEoznačily bezdomovectví jako „porušení lidských práv americkými soudy“. Nicméně některé vyhlášky přijaté městy byly podrobeny kontrole, například kriminalizace osob bez domova, které přespávají na veřejných prostranstvích, částečně z důvodu nedostatku místa pro přístřeší. Případ Nejvyššího soudu Bell v. City of Boise a další se zabýval právě touto otázkou, když určil, že odsouzení někoho za trestný čin kvůli jeho statusu je v rozporu s Ústavou Spojených států, zejména s osmým dodatkem, který uvádí, že odsouzení „osoby za trestný čin na základě jejího statusu se rovná krutému a neobvyklému trestu. Prostou kriminalizací bezdomovectví prostřednictvím pokut nebo pobytu ve vězení policie a další orgány veřejné moci protiústavně postihují ty, kteří nemají prostředky na stabilní život.

Pro ukončení bezdomovectví je nutná spolupráce mezi veřejnými a soukromými orgány, aby byl zajištěn spravedlivý přístup k bydlení a pracovním příležitostem pro ty, kteří byli zbaveni občanských práv. Dodržování doporučení USICH může pomoci zmírnit mnohé problémy, s nimiž se potýká řada městských i venkovských komunit, a zároveň upustit od kriminalizace bezdomovectví.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.